Základní pojmy relativistické dynamiky
- při rychlostech mnohem menších než je rychlost světla
v << c
platí Newtonova klasická mechanika
- ve STR tomu tak ale není
Relativistická hmotnost:
- podle klasické mechaniky je hmotnost konstantní
- Einstein však předpokládá, že hmotnost se s rostoucí
rychlostí zvětšuje:

kde:
- m0
je
klidová hmotnost (hmotnost tělesa, které je v klidu vzhledem k dané
soustavě)
- m
je tzv. relativistická hmotnost - tedy hmotnost tělesa,
které se k dané soustavě pohybuje
- závislost relativistické hmotnosti tělesa na jeho
rychlosti je na grafu (viz obr.)
- z grafu plyne, že pro rychlosti výrazně menší, než je
rychlost světla, je relativistická hmotnost téměř rovna
hmotnosti klidové
- změna hmotnosti se začne projevovat až při rychlostech
přibližně 0,5c - viz graf
- při rychlostech blížících se rychlosti světla (c),
relativistická hmotnost poroste nade všechny meze
- konstantní síla pak uděluje tělesu stále menší zrychlení
- proto nemůže těleso s nenulovou klidovou hmotností
dosáhnout rychlosti světla ve
vakuu a překročit ji
- v jiném materiálu (např. voda, kde se světlo
šíří pomaleji (cca 225 000 km.s-1)) se
může stát, že se těleso (např. částice) pohybuje rychleji než je
rychlost světla pro tento materiál (v našem případě vody se
částice např. pohybuje rychlostí 290 000 km.s-1),
ale nikdy se nemůže pohybovat rychleji, než světlo ve vakuu
- např. nastává v jaderných v reaktorech za doprovodu
pěkného optického jevu - Čerenkovova záření - namodralé světlo
- vztah byl ověřen urychlovači částic, kdy byly částice
urychleny na rychlost blížící se rychlosti světla (až 0,99c)
- rozdíl mezi rychlostí světla a rychlostí částic se tč.
blíží řádově až k 10-9c
Zákon zachování hmotnosti:
Úhrnná relativistická hmotnost izolované
soustavy těles zůstává při
všech dějích probíhajících v této soustavě konstantní.
Relativistická hybnost:
- v klasické mechanice je hybnost dehinována vztahem:
p0
= m0v
- kde:
- m0
je setrvačná hmotnost
- v
je rychlost tělesa
- pro rychlosti v
<< c platí zákon zachování hybnosti (celková
hybnost izolované soustavy těles zůstává u všech dějů probíhajících
uvnitř soustavy konstantní)
- Einstein prokázal, že zákon zachování hybnosti platí pro
jakoukouliv rychlost, tedy i rychlost v blížící se rychlosti světla (v
→ c),
pokud klasickou hybnost nahradíme relativistickou hybností p:
- platnost zákona byla ověřena mnohými pokusy při srážkách
částic pohybujících se rychlostí blízkou rychlosti světla, celková
hybnost častíc se po srážce nezměnila
- zákon
zachování relativistické hybnosti je jedním z nejobecnějších zákonů
fyziky
