Elektromagnetická indukce
- objevem jevu, kdy okolo vodiče, kterým prochází proud,
vzniká maknetické pole, se objevila otázka opačného jevu:
- zda mg. pole v okolí vodiče vyvolá elektrický proud ve
vodiči
- v roce 1831 po cca desetiletých pokusech Michael Faraday
tuto otázku zodpovídá kladně
- připojíme cívku k ručkovému měřícímu přístroji, který má
nulu uprostřed (obr. 1a)
- výchylka je nulová, proud ve vodiči nevzniká
- necháme-li volně ležet magnet v cívce (obr. 1b)
- výchylka je opět nulová, proud opět neprotéká
- zdálo by se, že proud ve vodiči v přítomnosti mg. pole
nevzniká

pokud
ovšem magnet do cívky vkládáme, zjistíme, že měřící
přístroj se vychýlí (obr. 2a)
- měřícím přístrojem protéká proud
- čím rychleji magnet vložíme do cívky, tím větší je
výchlka měřícího přístroje, tj. měřícím přístrojem teče vyšší proud
- teče-li vyšší proud, znamená to, že na
koncích
cívky je vyšší napětí (Ohmův zákon)
pokud magnet z cívky vytahujeme, zjistíme stejný jev, ale
výchylka přístroje jde na opačnou stranu (obr. 2b)
- proud měřícím přístrojem teče opačně
- souvisí se zákony, které budou vysvětleny na vyšším
stupni gymnázia
- elektrický
proud vzniká při vzájemném pohybu cívky a magnetu (může se
pohybovat cívka a magnet stát nebo se může pohybovat obojí), tedy při změně mg. pole v okolí cívky
Elektomagnetická indukce je jev, kdy při
změně magnetického pole v
okolí cívky vzniká na konci cívky INDUKOVANÉ NAPĚTÍ a pokud je k cívce
připojen uzavřený obvod, obvodem prochází INDUKOVANÝ PROUD. Indukovaný
proud má při zeslabovaní mg. pole opačný směr, než při jeho zesilování.
- poznámka: INDUKOVANÝ užíváme proto, že proud nebo
napětí vzniká pomocí tohoto jevu. Obecně obecně používáme pojmu proud nebo napětí,
neboť běžně nelze obvykle zjistit, zda vznikly indukováním, chemickou
cestou, pomocí světelných panelů apod.
Praktické příklady:
- Do vzájemné blízkosti umístíme dvě cívky. Jednu, tzv.
PRIMÁRNÍ
(vstupní) cívku, ke které je pře spínač připojen zdroj a druhou, tzv.
SEKUNDÁRNÍ, ke které je připojen měřící přístroj - viz obr. 3a-d).
Cívky
nejsou nijak propojeny.
- obrázek 3a): primární cívka není připojena ke zdroji napětí
(rozepnutý spínač)
- cívka nevytváří mg. pole
- v sekundární cívce se neindukuje žádné napětí ani proud

- obrázek 3b): primární cívku pomocí spínače zapneme ke
zdroji e.l proudu
- v cívce a jejím okolí se po zapnutí vytvoří
mg.
pole
- toto pole neroste skokem, sice rychle, ale v
měřitelném
čase
- pole zasahuje do prostoru sekundární cívky, a jelikož
je
po zapnutí proměnné (roste) v závitech sekundární
cívky se indukuje napětí, měřícím přístrojem
prochází proud a měřící přístroj se vychýlí

- obrázek 3c): primární cívka je pomocí spínače trvale
zapnuta ke zdroji el. proudu
- v cívce a jejím okolí je neměnné mg. pole
- pole
zasahuje do prostoru sekundární cívky, a jelikož je neměnné, v závitech
sekundární cívky se neindukuje napětí, měřícím
přístrojem neprochází proud

- obrázek 3d): primární cívku pomocí spínače vypneme ze
zdroje el. proudu
- v cívce a jejím okolí po vypnutí zaniká mg.
pole
- toto pole nezanikne skokem, sice zanikne rychle,
ale v
měřitelném čase
- pole zaniká i v prostoru sekundární cívky, a jelikož je
po vypnutí proměnné
(klesá) v závitech sekundární
cívky se indukuje napětí, měřícím
přístrojem prochází proud a měřící přístroj se vychýlí, ale na opačnou
stranu

- Upravíme předchozí příklad: na společné magnetické jádro
opět umístíme dvě cívky. PRIMÁRNÍ cívku, ke které je
pře spínač připojen zdroj a SEKUNDÁRNÍ, ke které je připojen měřící
přístroj - viz obr. 4a-d).
- jev probíhá úplně stejně jako v předchozím příkladě, jen
při zapnutí a vypnutí primární cívky jsou výchylky měřícího přístroje
výrazně větší, neboť se mg. pole vytvářené primární cívkou soustředí
(vcucne) do mg. jádra, tedy v prostoru sekundární cívky je daleko
silnější



