Rozvodná soustava

• slouží k přenosu elektrické energie od elektráren ke spotřebiteli

Jak to začalo a pokračovalo:

• elektrická energie se začala využívat zhruba v poslední čtvrtině 19. století
  • tehdy bylo využití pouze výjimečné a fungovalo tak, že místo spotřeby - na obr. S (např. budova, nebo třeba jedna elektrická dráha) měla svoji elektrárnu - na obr. E
    • např. první elektricky osvětlené divadlo na světě - historická budova pražského Národního divadla měla svoji malou elektrárnu
    • Hlaváčkova tramvajová trať na Smíchově měla svoji elektrárnu
    • obvykle se jednalo o generátor poháněný parním strojem



• s postupným rozvojem se na jednu elektrárnu začalo připojovat více spotřebitelů v místě elektrárny - viz obr.



• na počátku 20 st. již bylo jasné, že pokud dojde k poruše elektrárny, přestanou fungovat všichni spotřebitelé
  • zároveň jak rostl počet spotřebitelů rostl požadavek na výkon
  • spotřebitele začaly napájet dvě i více elektráren připojených do jedné sítě¨
    • v případě poruchy jedné ovšem muselo dojít k odpojení některých spotřebitelů (nejčastěji domácnosti) z důvodu snížení výkonu, ale důležité provozy mohly dál fungovat
• po 1. sv. válce dochází k mohutné elektrifikaci a zavádění elektřiny postupně do všech koutů ČSR
  • např. Praha je napájena velkou elektrárnou v Holešovicích
• od 2. poloviny 20. let 20. st. jsou postaveny dálková vedení od elektráren, např.
  • ze severu Čech do Prahy nebo do Plzně
    • takže Prahu pak už napájí nejen Holešovice, ale i Ervěnice
  • z Ostravska do Žiliny
  • jedná se o základ dnešní celostátní a celoevropské soustavy
  • pro dálkové vedení už je nutné jít z důvodů ztrát a mohutnosti vedení s napětím vysoko - tehdy 100 kV (později zvýšeno na 110 kV)
    • výkon proudu je dán součinem napětí a proudu, čím vyšší napětí, tím nižší proud a proud určuje hlavně tlouštku vodičů - při vysokém napětí mohou být tedy tenké
  • soustava vypadá tak, že elektrárny pracují spojené do jedné sítě, ke které jsou připojeni spotřebitelé
    • napětí generátorů elektráren je přes transformátory T zvýšeno na přenosové a pak u spotřebitelů zase sníženo na požadované - viz obr.
    
• ještě za 2. sv. války Němci plánovali, ale nedokončili stavbu vedení z dnešního jižního Polska přes Moravu do Rakouska o napětí 220 kV
• na přelomu 40. a 50. let 20. st. jsou v ČSR již pouze 2 oddělené soustavy - česká a moravskoslovenská
• v roce 1953 jsou tyto systémy spojeny a ČSR má jedinou přenosovou soustavu
• v souvislosti se stavbou elektráren v Podkrušnohoří se staví dálková vedení 220 kV a později i 400 kV s možností přenosu až na Slovensko
• v té době se začínají národní soustavu propojovat se sousedními státy a vznikají 2 evropské soustavy:
• západní
• a soustava Mir - východní, ke které jsme se sovětskými satelity patřili i my
• obě soustavy byly ze začátku zcela odděleny, teprve někdy v 60. letech se spojili speciálními stejnosměrnými spojkami, které umožnili v nouzi přenos energie, ale v podstatě do západní silné a stabilní soustavy nepronikl vliv nestabilní a slabší soustavy východní
• v roce 1995 jsme se po nezbytných přípravách spolu s bývalými satelity SSSR odpojili od východní soustavy a připojili plnohodnotně k soustavě západní
  • výhody celoevropské soustavy:
    • v případě i velké poruchy v některé zemi jsou schopné jiné země okamžitě vykrýt požadavky v poškozené zemi
    • země, které nemají takový výkon, jaký potřebují získají energii od zemí, které mají výkon v elektrárnách větší, než sami potřebuji
      • k těmto zemím, kterých je v Evropě méně zatím patříme i my s výkonem o čtvrtinu až třetinu vyšším, než sami potřebujeme
    • sostava pak má velmi vysokou stabilitu
• 2004 - v ČR byla dokončena elektrifikace - po mnohaletém úsilí byly připojeny Klínové boudy v Krkonoších
• 2010 - k Evropské soustavě se připojilo Turecko