Jádro atomu

atom se skládá z jádra a obalu
- v obalu jsou velmi lehké elektrony (m = 9,1 · 10^-31 kg)
  - mají záporný náboj
- v jádře jsou "těžké" protony a neutrony, obě částice jsou skoro stejně těžké (m = 1,67 · 10^-27 kg)
  - neutron je nepatrně těžší
  - obě částice jsou tedy cca 1840 těžší než elektron
  - proton má kladný náboj
  - neutron má NULOVÝ náboj (říkat "bez náboje" není správné - souvisí s vnitřní struktorou neutronu)

Jádro atomu:

s objevem protonu bylo zcela potvrzeno, že počet protonů určuje prvek
- 1 proton má vodík
- 2 protony má helium
- 3 protony lithium
- 8 protonů kyslík
- 92 protonů uran
- atd.
počet protonů v jádře označujeme Z
- číslo Z nazýváme protonové číslo
zkoumání jader téhož prvku v první třetině 20 st. zjistilo, že se jádra téhož prvku mohou lišit např.:
- hmotností
- chováním, tj. různými fyzikálními vlastnostm
- vedlo také k objevu neutronu
počet neutronů v jádře:
- označujeme N a nazýváme neutronové číslo
- určuje fyzikální vlastnosti jádra

Atomové jádro je tvořeno kladně nabitými protony a neutrony s nulovým nábojem. Počet protonů udává protonové číslo Z, počet neutronů neutronové číslo N. Jejich součet je pak nukleonové číslo A; platí:
A = Z + N

Izotopy:

jsou jádra téhož prvku s různým počtem neutronů
- např. uhlík (6 protonů)
  - může mít 6 neutronů, pak mluvíme o uhlíku 12
    - je velmi stabilní a je základním izotopem pro odvození molárních veličin
  - může mít 8 neutronů, pak mluvíme o uhlíku 14
    - je nestabilní, radioaktivní izotop, používá se např. v archeologii k určování stáří nejčastěji biologických nálezů
- nebo uran (92 protonů)
  - může mít 146 neutronů, pak mluvíme o uranu 238
    - je radioaktivní s velmi dlouhým poločasem rozpadu několik miliard let
  - může mít 143 neutronů, pak mluvíme o uranu 235
    - je také radioaktivní s poločasem rozpadu stovky milionů let, ale hlavně při nastřelení neutronem, je velice nestabilní - okamžitě se rozdělí na dvě lehčí jádra, na rozdíl od uranu 238
      - mluvíme o tom, že je štěpný, využití jaderné elektrárny
počet izotopů jednotlivých prvků je různý, ale přibližně platí, že čím má prvek vyšší protonové číslo Z, tím má také více izotopů
- zatímco vodík má 3 izotopy (vodík, deuterium, tritium (je radioaktivní)), tak prvky na konci tabulky v okolí uranu mohou mít i více jak 20 izotopů
chemicky se izotopy chovají stejně, tj. např. běžný oxid uhličitý v jakékoli limonádě může být tvořen jádry kteréhokoli izotopu uhlíku

Nuklid:

Nuklid je látka skládající se pouze z atomů jednoho typu jader prvku, tedy z jader stejného izotopu

Označení jader:

základní označení vyjadřujeme symbolem: , kde
- A je nukleonové číslo
- Z je protonové číslo
- X je chemická značka prvku (je v podstatě zbytečné, neboť ho určuje číslo Z)
- příklad:
mnohdy označujeme jádra jen chemickou značkou a nukleonovým číslem: X A
- příklad:
  - H 1; H 2; H 3
  - He 3; He 4
  - U 238; U 235; U 233
- označení stačí, neboť z chem. zn. lze určit protonové číslo Z
- viz obr.: