Uvolnění jaderné energie
- energii z jádra můžeme získat dvěma způsoby:
- jaderným slučováním (= syntézou, = fúzi)
- jaderným štěpením
- vždy platí zákon zachování počtu nukleonů
- energii, která se uvolní, určíme podle Einsteinova
vztahu:
E =
mc2
- kde m
je rozdíl součtu
hmotností částic, resp. jader, které do reakce vstupují a součtu
hmotností jader, resp. částic, které z reakce vzejdou a která je menší,
než hmotnost původních částic
Jaderná fúze:
- může probíhat u lehčích jader
- dochází ke slučování lehkých jader za vzniku jader těžších
- pomocí jaderné fúze vznikají prvky chemické tabulky až do
železa
- je základním zdrojem energie hvězd včetně Slunce
- v technické praxi:
- její umělé vytvoření zvládnuto pouze ve vojenském použití
- vodíková bomba
- v mírovém využití je dosud ve stádiu výzkumu a pokusných
zařízení
- je totiž nutné zvládnout velmi vysoké tlaky a zvláště
teploty (řádově miliony °C)
- jedná se s největší pravděpodobností o základní zdroj
energie v budoucnosti
- nahradí současné uhelné i jaderné elektrárny
- její výhodou je v podstatě zcela bezpečný "odpad",
tedy
stabilní prvky a izotopy (dlouhodobě neradioaktivní)
- s minimálním vlivem na okolní prostředí, bez
jakéhokoli
znečišťování
- příklady jaderné fúze v nitru hvězd na konci stránky
Jaderné štěpení:
- probíhá u těžkých jader
- lehce štěpitelných je jen několik izotopů
- pouze jeden přírodní izotop - Uran 235
- izotopy připravené uměle (např.: U233, Pu239, Pu 241)
- u ostatních izotopů je štěpení sice možné, ale velmi
obtížné a málo pravděpodobné
- při štěpení se těžké jádro rozdělí na dvě výrazně lehčí
jádra
- příklad (viz obr.):
- jádro
štěpného U 235 je nastřeleno pomalým neutronem, který ho pohltí
- tím
vzniká těžce nestabilní U 236
- U 236 se
následně s vysokou pravděpodobností rozpadá na dvě lehčí jádra - např.:
Kr 89 a Ba 144
- zároveň
vyletí 2 - 3 rychlé neutrony

- v praxi se využívá v jaderných reaktorech a také je
základem jaderných zbraní
- vždy se jedná o tzv. řetězovou štěpnou reakci, kdy
neutrony vzešlé z prvního štěpení rozštěpí další jádro dalšího U 235
atd.
- rozdíly mezi reaktorem a zbraní (viz obr.):

- reaktor:
- řízená řetězová štěpná reakce
- v palivových článcích je pouze 3-7%
štěpného U 235, zbytek je neštěpný U238
- pro rozštěpení U 235 je nutný pomalý neutron, rychlé
neutrony je potřeba zpomalit tzv. moderátorem (např. voda)
- rychlý neutron není schopen provést rozštěpení
- navíc je potřeba přebytečné neutrony pohltit
- zbraň
- lavinová - neřízená štěpná reakce
- využívá skoro 100 % čistý nuklid štěpného materiálu
- pro rozštěpení stačí rychlý neutron
- je dáno tím, že v jaderné zbrani je tzv.
nadkritické množství štěpného materiálu, kde se vytvoří již dostatečné
množství neutronů schopných štěpení
- kritické množství pro čistý nuklid:
- U235 je koule o průměru cca 18 cm a
hmotnosti cca 48 kg
- Pu 239 je koule o průměru 12 cm a hmotnosti 17
kg
- apod.
- kritické množství lze výrazně snížit při obalení
štěpného materiálu materiálem odrážejícím neutrony
Příklady jaderné fúze ve
hvězdách (pouze
pro zajímavost):

- na prvním obrázku je příklad P-P (proton protonového)
řetězece
- je základní reakcích v menších a lehčích hvězdách jako je
Slunce
- na počátku má řetězec dvě symetrické větve:
- nejdříve se sloučí 2 protony (vodíková jádra)
- jeden proton se β+ rozpadem
rozpadne na neutron a uteče pozitron s
neutrinem vznikne jádro deuteria (H 2)
- následně se deuterium spojí s dalším protonem
- He 3 se spojí s jiným He 3, které vzniklo v druhé větvi
- vznikne He 4 a uvolní se 2 protony
- tedy na počátku jsou 4 protony (jádra vodíku), na konci
je 1 jádro He 4
- pokud vezmeme z tabulky prvků relativní hmotnosti vodíku
(1,0079) a helia (4,0026), zjistíme, že 4 · 1,0079 = 4,0316, a to je
víc, než 4,0026 jádra, které vznikne, rozdíl se vyzáří v energii dle
Einsteinova vztahu
na
druhém obrázku je příklad CNO řetězce - složité reakce u velkých a
těžkých hvězd
- na počátku je uhlík C 12 (v schématu dle hodin na
dvanáctce)
- uhlík se spojí s protonem
- vznikne dusík N 13 (dle hodin na dvojce)
- dusík se β+ rozpadem rozpadne na
uhlík C 13 - vyletí pozitron a neutrino
- uhlík C 13 pohltí další proton (dle hodin na čtyřce)
- dusík N 14 pohltí další (třetí) proton (dle hodin šestka)
- kyslík O 15 se β+ rozpadem rozpadá
na dusík N 15 - vyletí pozotron a neutrino (dle hodin na osmičce)
- dusík N 15 pohltí další (čtvrtý) proton a vzniká O 16,
který se rozpadne na jádro helia a uhlík C 12 (dle hodin na desítce)
- máme uhlík C 12 a celý děj se opakuje (dle hodin na
dvanáctce)
- celkově lze říci, že čím těžší hvězda, tím reakce probíhají
rychleji a lépe a hvězda "žije" v hlavním cyklu života kratší dobu
(Slunce cca 10 mld let, mnohonásobně těžší hvězdy třeba pouze milion
let)
- po spotřebování vodíku se začne měnit helium na
uhlík
- tři helia He 4 se sloučí na uhlík C 12
- velmi výkonná reakce provázená zvětšením hvězdy na tzv.
rudého obra - reakce probíhá řádově miliony let, tedy výrazně
rychleji než hodíková
- průměr Slunce ve stádiu rudého obra se odhaduje na víc
jak 300 mil km - tj. až za dráhu Země (dnes 1,4 milionu)
- u těžších hvězd následují další reakce a vše končí u
železa
- u hvězd velikosti Slunce gravitační stlačení již nestačí,
aby byla zapálena další reakce a hvězda končí jako bílý trpaslík (u
Slunce se odhaduje průměr něco přes 10 tisíc km, tj. velikost Země)