Kinetická energie

Vzájemná přeměna polohové a pohybové energie - zákon zachování enerie (zze)

u mnohých mechanických dějů dochází k vzájemné přeměně polohové energie na pohybovou energii a naopak
příklady:
1. kulička pohybující se na ploše tvaru písmene U - viz obr.
  - v praxi - sportovci na U rampě
  - v nejvyšším bodě je kulička v klidu - má nulovou pohybovou (kinetickou) energii
  - pokud nyní kuličku pustíme, zvyšuje se její rychlost - roste její pohybová energie, ale naopak se snižuje její výška nad nejnižším bodem plochy tvaru U - klesá polohová energie
  - v nejnižším bodě plochy tvaru U má kulička nulovou polohovou (potenciální) energii, ale naopak nejvyšší rychlost, tedy maximální pohybovou energii
  - v dalším pohybu se kulička pohybuje vzhůru, zvyšuje svoji potenciální energii, ale snižuje rychlost - klesá kinetická energie
  - v okamžiku, kdy se kulička dostane do nejvyššího bodu plochy tvaru U se na okamžik zastaví, má nulovou kinetickou energii, ale maximální potenciální energii
  - celý děj se opakuje od začátku
2. kyvadlo - viz obr.:

lze dokázat:
- kinetická energie v nejnižším bodě pohybu je stejná jako potenciální energie v nejvyšším bodě pohybu
- součet potenciální a kinetické energie v každém bodě dráhy pohybu je stejný, tedy celková energie je konstantní.

Poznámka: oba případy takto fungují v ideálním případě, kdy nedochází ke ztrátám vlivem odporu prostředí (tření, odpor vzduchu atd.). Např. u kyvadlových hodin musíme kyvadlu po celou dobu dodávat ztracenou energii, kterou dodává třeba natažené pero hodin, nebo závaží.

Při některých mechanických dějích dochází k vzájemné přeměně polohové (potenciální) a pohybové (kinetické) energie. Celková mechanická energie je po celou dobu děje konstantní.

Pozn.: obecně při všech dějích dochází k řeměnám různých druhů energií. Např. ztráty kyvadla při pohybu vlivem tření se mění v tepelnou energii (bude probíráno později).